Den 1 – Sobota – 5. 7. 2025
Jeli jsme z Brna vlakem (Sp 1761) v 07:35 směr Uherský Ostroh.
Honzík doběhl k vlaku na poslední chvíli, čemuž se nelze divit, protože dle jeho slov šel spát, když Jára s Hynkem posílali fotku, že už jsou na nádraží.
Vlakem z Brna jsme jeli v sestavě Jára, Hynek, Lída a Honzík. Cesta díky veselému povídání rychle ubíhala. Dozvěděli jsme se třeba výhody bydlení v panelovém domě: "bzučák; výtah; s kým chci se bavím; s kým nechci se nebavím."
Sotva jsme ujeli 50 metrů po vystoupení v Uherském Ostrohu na nádraží, ozvala se rána, kterou zapříčinila Honzíkova prasklá duše. Na místo srazu - u sochy Zdeňka Galušky jsme se vydali pěšky s myšlenkou, že opravu provedeme tam. Rázem se rozplynuly všechny zbytečné obavy, co budeme na místě srazu tak brzy dělat.
U sochy už nás čekal Dřevík, který do Ostrohu přijel na kole z Uherského Hradiště a pomohl s výměnou duše i lepením prodraného pláště, jenž byl příčinou defektu. Tuto akci dokreslují dvě poznámky: "Na velikosti záleží. Je užitečné vozit náplasti na puchýře."
Než přijeli ostatní účastníci (Jakub a Helenka s dětmi, Julie s Honzou Franckevičem a dětmi) prohlédli jsme si prvorepublikový most a sochu od Franty Úprky a poslechli si povídku od Galušky předčítanou z knihy Slovácko sa súdí. Pak už jsme se přesunuli do Veteran Muzea ve vile Adler, kde jsme se potkali se zbytkem naší výpravy.
Muzeum v Uherském Ostrohu je obsáhlé a je zde řada cenných i méně cenných předmětů.
Jára byl nadšen zachovalou dámskou Zbrojovkou Monta, ke které je připojena sajdkára. Říkal: „Běžte dál, tady já budu nocovat.“
Majitel muzea se nám svěřil, že chystá muzeum rozšiřovat o další expozice věnované jízdním kolům.
V Uherském Ostrohu jsme zašli také na oběd.
Další zastávkou byl park ve Veselí nad Moravou (zde byla pořízena pamětní fotografie - ovšem bez Honzíka, který hledal helmu) a Kino kavárna, odkud Honzík zajel na nádraží pro helmu, kterou zapomněl ve vlaku na cestě z Brna. Proběhla zde i oprava ucházející duše na kole Honzy Franckeviče.
Vyrazili jsme směrem na Kozojídky, kde se nachází rozhledna Radošov, kterou navštívila sekce MV rodiče s dětmi, aby se pak vydali po vlastní ose (rozuměj vlastními automobily) do kempu Lučina.
Ostatní jeli přes Žeraviny (s obří židlí) a Kněždub (kde si Hynek koupil hořčici, jejíž význam se ukázal až v následujících dnech) směrem k vyhlídce z kopce Šumárník na překrásnou krajinu Bílých Karpat.
V Kněždubu jsme se ještě zastavili u rodného domu Joži Úprky a zapálili svíčky na hřbitově.
Jožovi Úprkovi Jára, Františkovi Úprkovi Hynek a Dřevík, Antoši Frolkovi Lída a Honzík se rozhodl uctít památku padlým ve světové válce.
V kempu Lučina se všichni setkali i s Vítkem a Bárou Frantovými a soustředili se na zítřejší vyjížďku.
Den 2 – Neděle – 6. 7. 2025
Vyrazili jsme na kolech v 9:00 přes Radějov směrem k Petrovu a vinným sklípkům zvaných Plže. Nejprve však Lída doprovodila Hobžovy Strážnické brambůrky do místa jejich rodiště, než budou v Petrově u Plží snědeny při čekání na sekci MV - rodiče a děti.
Vína ve sklípcích nám zachutnala, osvěžující byla i teplota v Plžích, ale čekal nás ještě Skanzen ve Strážnici a tak jsme vyrazili - nejprve do Přístaviště v Petrově na oběd (někdo stihl i kávu v Plovoucí kavárně) a pak do Strážnice.
Ve Skanzenu byla zdatná prodejkyně suvenýrů, která svou výřečností i šarmem přiměla Járu koupit klobouk (a to může být Jára rád, že jen klobouk). Prošli jsme skanzenem a popřáli sluchu průvodcům v jednotlivých staveních.
Ze Strážnice jsme dojeli do Tvarožné Lhoty, odkud jsme povídajíc v poklidu vytlačili kola na kraj Radějova a vrátili se do kempu plní dojmů. Ovšem nejvíc dojmů z nedělního dne měl určitě Dřevík, neboť při hašení žízně pivkem v Tvarožné Lhotě zjistil, že má defekt a při následné opravě se mu navíc rozpadla pumpička na kolo. Takže zbývající 3 kilometry do kempu kolo tlačil, i když prasklou duši vyměnil za fungl novou. V kempu jsme se rozloučili s Vítkem a Bárou, kteří přijeli na akci pouze na víkend.
Večer se zvedl vítr a nastala bouře. Lída šla sama na procházku a byli jsme rádi, že se vrátila živá a zdravá, pouze se dvěma klíšťaty (metoda vytahování klíšťat dvěma dvacetikorunami se neosvědčila a nelze ji doporučit).
Den 3 – Pondělí – 7. 7. 2025
Třetí den bylo namoklo, tak jsme se rozhodli jít na Čertoryje pěšky. Rozloučili jsme se s Jakubem, Helenkou a jejich dětmi, kteří se autem vydali podívat do Lednice na Minaret.
Jůlie a Honza Franckevič s dětmi zamířili autem do Hroznové Lhoty hledat dům, který pro Úprku navrhl Dušan Jurkovič. Sraz jsme si dali v Hrubé Vrbce v hospodě.
Čertoryje jsou pohádkové místo (název vznikl podle pověry, že tam ryje čert). Stoupání nás odměňovalo tajemnými výhledy a novými obzory a Hynka také setkáním s mladým srnečkem. Pokračovali jsme dále přes Kobylu, Větrný mlýn a Kuželov do Hrubé Vrbky. Na škodu byl pouze déšť, který urychlil cestu do hospody.
V Hrubé Vrbce nás čekala Jůlie s Honzou a dětmi. Jůlii zářili oči štěstím, že našli Uprkův dům a popovídali si s vnukem Joži Úprky - sochařem Josefem Úprkou, který je pustil do zahrady a oni si mohli dům prohlédnout.
Po pozdním obědě jsme se s Jůlií, Honzu, Ondříkem i Jiříkem rozloučili a vydali se přes Malou Vrbku a kopec Výzkum směrem do kempu.
Za kopcem Honzík projevil touhu namalovat si pár obrázků. Upozornili jsme ho na výskyt medvědů a nechali jej na pospas těchto medvědů samotného.
Sami jsme doputovali do stánku s občerstvením s názvem Pod Majákem. Zde jsme zjistili, že celý okres je bez elektrického proudu. Utrápený hospodský nám vytočil ještě pár piv a upozornil na nefunkčnost záchodů a že pivo bude za chvíli teplé, nemůže jej prodávat a musí zavřít hospodu.
Hynek si koupil „lanšmít“ v konzervě, jehož kvalitu zpochybňoval kdejaký kolemjdoucí.
A pak jsme zjistili, že nikdo z nás nemá klíče od chaty. Uvážili jsme, že Hynek se vydá předem a zavolá nám, jak to vypadá s chatou.
Napětí u stánku rostlo s každým příchozím, který byl obeznámen s výpadkem elektřiny. Po jednou se ozval telefon. Hynek nám sdělil, že chatka je otevřená, klíč v zámku a nic se neztratilo. Jak to dořekl, rozjel se i proud.
U chatky jsme se sešli, dali si „lanšmít“ s hořčicí a Hynek byl spokojený. Lída ještě nabídla čalamádu, vrátil se i Honzík (živ a zdráv, bez zážitku setkání s medvědy) a vzrušující den dospěl ke konci.
Den 4 – Úterý – 8. 7. 2025
Poslední den jsme vstali brzo, tak abychom co nejdříve vyjeli a vyhnuli se dešti. Zbylo nás jen pět. Lída, Jára, Dřevík, Honzík a Hynek (čtyři muži a jedna žena s natáčkou). Věděli jsme, že se Lída chystá opustit MV. Ostatní jsme doufali, že tak neučiní.
Přišlo však první znamení, kdy Lídě při balení padla do ruky svíčka a rozhodla se tak učinit s pietou. Raději jsme to nekomentovali a doufali dále.
Opustili jsme kemp. Vytlačili kola na kopec a sjeli do Kněždubu a dále do Hroznové Lhoty, kde se ještě Honzík povzbuzen včerejším vyprávěním Jůlie zajel podívat na dům Josefa Úprky. V přístřešku jsme se rozhodli, že při tomto dešti a únavě vynecháme rozhlednu Radošov a nepojedeme do Kunovic do muzea letectví, ale pouze do Veselí nad Moravou a dále pak do Brna vlakem.
Naplánovaná cesta se poprvé odklonila, ale nikdo s tím neměl problém. Dokonce se zjistilo, že aviatika je pouze Járovým domnělým zájmem. Ve Veselí Lída strávila část života a odklon z cesty se ukázal být druhým znamením.
Namířili jsme si to tedy do Veselí a naše cesta se pomalu stáčela ke kostelu, kde byla Lída pokřtěna a její maminka zde dobrovolně uklízí. Jára přestal doufat a naznal, že třetí znamení je už moc. Nejspíš ten nahoře ukázal, že to tak má být.
V kostele se k nám přitočila mladá průvodkyně, která nám nabídla prohlídku kostela a zavedla nás do krypty. Jak jsme koukali na zazděné hroby, uvědomili jsem si, že za 15 minut nám jede vlak. Vyběhli jsme před kostel, ale to už Lída u památníčku zapalovala svíčku na rozloučenou.
Do Brna jsme vyrazili spěšným vlakem v 11:01. Dřevík se vydal k domovu na opačnou stranu a označil nám jízdenky také na opačné straně. Vlastně byl jediným účastníkem, který jel kolem muzea Let Kunovice, a navíc ještě 2x. Ve vlaku jsme pokecali s paní, která bydlí v Ostrožská Nové Vsi a její partner má několik starých kol. Honzík se přihlásil ke garantství příštího letního výjezdu, který pravděpodobně zamíří na Vysočinu.
V Brně jsme ještě zašli na (poslední) oběd do restaurace U třech Čertů. Rozloučili se s Honzíkem a Jára s Hynkem doprovodili Lídu k domu na Bratislavské. A tím byla zakončena Jízda na Moravské Slovácko 2025.
Autoři zápisu: Lída a Jára
